O knize: rok / – Nenávidím tě. Jak já tě nenávidím, Artyome. Kdybys jen věděl. – vyslovovala každé slovo vztekle a stěží zadržovala slzy. Už ho nechci vidět. Nikdy. Taky se nenávidím. – znělo to nudně. "Ale pořád se to dá napravit." Neodstrkuj mě, Nastyo. A já to nechci opravovat. Jdi k čertu, chtěl jsem ho chytit za obličej, dokud mu na kůži nezůstaly krvavé rýhy. Ale ne. Nebudu. *Jak se člověk cítí, když ho jeho milovaný zradí? Bolest, agónie, vztek? Termonukleární koktejl emocí a pocitů. Jak se s tím vším vypořádat? nevím. Ale budete muset – nejednoznačné situace – spousta bolesti, skla – nedokonalé jednání hrdinů, jako hrdinové sami – chyby – druhá šance – ON.